Co je to Maceška? Všechno, co potřebujete vědět o legendárním rallye autě

Maceška není jenom auto. Je to příběh, který se točil kolem směsice odvahy, kovu a českého inženýrského ducha. Když dnes slyšíte slovo „Maceška“, většina lidí si představí nějaké staré, kovové auto s příšerným hlukem. Ale to je jen vršek ledovce. Za tímto jménem stojí jedna z nejvýznamnějších legend československého rallye sportu - stroj, který nejen vyhrával závody, ale i měnil představy o tom, co je možné s malým, levným vozem.

Co vlastně Maceška je?

Maceška je přezdívka, kterou si rallye jezdci dali v 70. a 80. letech 20. století autu Škoda 130 L Rallye. Nebyla to žádná speciální verze z továrny - byla to verze, kterou vyráběli sami závodníci a mechanikové v dílnách po celém Československu. Výrobní název byl Škoda 130 L, ale na silnici, v lese a na kameních se jí říkalo Maceška. Proč? Pravděpodobně proto, že se chovala jako náročná, ale věrná matka - nevěřila se na první pohled, ale když jí důvěřovali, dělala nemožné.

Auto mělo 1,3 litrový motor, který v závodní verzi vydával kolem 110 koní. To zní málo, ale když vezmete v úvahu, že vážilo jen 880 kilogramů, znamenalo to, že mělo výkonové poměry lepší než mnohé současné sportovní vozy. Motor byl základně odvozen od motoru z Škody 100, ale v závodní verzi dostal dvě karburátory, vylepšený výfuk, lehčí hlavu a vysoký kompresní poměr. Výsledek? Stroj, který se mohl rozjet na 180 km/h a držel se cesty jako štětka na zemi.

Proč Maceška vyhrávala?

Nebyla to síla. Nebyla to moderní technika. Nebyla ani drahá. Maceška vyhrávala, protože byla jednoduchá, odolná a laskavá k mechanikům. Když se v závodě zlomil spojovací hřídel, opravil ho mechanik za půl hodiny pomocí kovového drátu a svorky. Když se přelila olejová hadička, nahradil ji tenkým kovovým potrubím z kuchyně. Když se ztratil závodník v lese, Maceška ho zase našla - protože nezahřívala se jako moderní auto, nezakousla se do sněhu a nezakopala se v blátě.

V roce 1977 vyhrál Miroslav Fousek s Maceškou československý rallye mistrovský titul. V roce 1981 se na ní Jindřich Štěpánek stal mistrem Evropy v třídě do 1300 cm³. V závodech jako Rallye Československo, Rallye České Budějovice nebo Rallye Šumava se Maceška stala téměř nezvítězitelnou. A to i proti vozy s větším motorem, protože její jezdci uměli jí řídit. Nejednali s ní jako s vozem - jednali s ní jako s partnerem.

Co se skrývá pod kapotou?

Pod kapotou Macešky se nacházelo něco, co dnes vypadá jako záchranný kód pro staré vozy. Motor byl přizpůsoben tak, aby pracoval s nízkým tlakem oleje, ale vysokým otáčkami. Výfuk byl zkrácený a ztenčený - výsledkem byl hlas, který zněl jako štěkání psa na vysokých otáčkách. Vozidlo mělo zvýšenou tuhost karosérie, lehčí dveře, odstraněný vnitřní obklad a speciální nádrž s větší kapacitou, aby nevypršel benzin mezi kontrolními body.

Podvozek byl upraven s většími pružinami, kratšími nápravami a zvýšeným rozchodem kol. Kola byla 13 palců, ale s tenkými, tvrdými pneumatikami, které se nezahřívaly na kameních. Brzdy byly základní - ale když je jezdec zvládl správně, stačily. Většina Macešek neměla ABS, ani elektronickou stabilitu. Měly jen ruku jezdce a jeho vědomí.

Kdo Macešku stavěl?

Nikdo z velkých firem ji nevyrobil. Všechny Macešky byly postaveny v malých dílnách - v Brně, v Ostravě, v Plzni, v Českých Budějovicích. Nejznámější dílna byla v Brně u Jaroslava Hůlky, který sám byl bývalým rallye jezdcem. Tam se z Škody 130 L stávala Maceška. Hůlka a jeho tým nejen upravovali vozy, ale vytvořili standardy, které se šířily po celém Československu.

Nejčastější úpravy zahrnovaly:

• Změnu karburátorů na dvojité Weber 40 DCOE
• Nahrazení původního výfuku kovovou trubkou s vnitřním průměrem 50 mm
• Odstranění všech zvukových izolací a plastových dílů
• Přidání převodovky s kratšími převody z vozu Škoda 120
• Instalaci výkonnějšího alternátoru a odstranění klimatizace

Každá Maceška byla jiná. Některé měly přední nápravu z vozu Škoda 100, jiné z 110. Některé měly větší nádrže, jiné měly přidělané příložné světla. Nebyla to sériová výroba - byla to výroba odvahy.

Proč je Maceška dnes důležitá?

Dnes se v Česku a na Slovensku konají historické rallye, kde se jezdí právě auta jako Maceška. V roce 2024 se na Rallye Historica Moravia sešlo přes 80 Macešek. Více než třetina všech účastníků jela právě tímto modelem. Nejsou to jen staré vozy - jsou to živé památky.

Jejich důležitost není v jejich technice. Jejich důležitost je v tom, že ukazují, že velké výsledky nevyžadují velké peníze. Maceška byla stroj pro lidi, kteří neměli zvláštní příjem, ale měli chuť, odvahu a vědomí. Dnes, kdy se všechno stává elektronickým, digitálním a nesmírně drahým, Maceška připomíná: mechanika je i stále krásná.

Na závodech se dnes můžete setkat s mladými jezdci, kteří si Macešku koupili za pár tisíc korun, opravili ji ve svém garáži a vyhráli závod proti vozy za miliony. To není jen sport. To je příběh.

Co se stalo s Maceškami dnes?

Většina Macešek dnes není na silnici. Jsou v soukromých sbírkách, v muzeích, na historických závodech. Některé jsou v Německu, ve Francii, ve Švýcarsku - kde je považují za vzácné kousky historie. V Česku je stále možné najít několik desítek původních vozů, ale jejich počet klesá. Každý rok se ztrácí 2-3 kusy kvůli špatné údržbě, přepravě nebo prodeji do zahraničí.

Některé byly přepracovány na silniční vozy - s moderními brzdami, novými koly a elektronikou. Ale ti, kdo znají Macešku, říkají: „To už není Maceška. To je jen Škoda s jiným nápisem.“

Největší sbírka původních Macešek je v Muzeu automobilů v Brně. Tam je vystaveno 11 vozů, včetně toho, který vyhrál Mistrovství Československa v roce 1981. Každý z nich má číselný identifikátor, historii a jméno jezdce.

Chcete vlastnit Macešku?

Je to možné. Ale nejde o to, koupit auto. Jde o to, koupit příběh. Cena původní Macešky dnes kolísá mezi 250 000 a 700 000 korunami, podle stavu, historie a kompletnosti. Nejdražší jsou ty, které vyhrály závody a mají dokumentovanou historii.

Nezapomeňte: Maceška není auto, které si koupíte a zaparkujete. Je to stroj, který si musíte naučit znát. Potřebuje pravidelnou péči. Nejde o to, aby byla čistá. Jde o to, aby byla živá. Pokud ji nejedete a necháte ji v garáži, zemře. Ale když ji vezmete na závod, začne znít jako živý hlas z minulosti.