Co je to Philadelphia? Všechno, co potřebujete vědět o legendárním závodu

Philadelphia není jen město v Pensylvánii. V motoristických sportech je to jméno, které znamená něco úplně jiného - jeden z nejlegendárnějších závodů v historii amerického automobilového sportu. Nejde o cestovní destinaci, ale o závod, který změnil to, jak se o autě bojuje na silnici. A dnes, když se někdo zmíní o Philadelphia, autořízení fanoušci vědí, o co jde.

Co je to Philadelphia?

Philadelphia je název závodu, který se konal na okruhu v Pensylvánii v letech 1966 až 1980. Nejednalo se o tradiční okruh s betonovými zákruty, ale o závod na silnici, který prošel městem, lesy a kopci. Trasa byla dlouhá 6,6 km a měla přes 100 zatáček. Většina z nich byla neoznačená, bez zábran a s nulovým odstupem od stromů a zedíků. To nebyl závod. To byl výzva.

Největší příběh z tohoto závodu je ten, že ho vyhrál v roce 1973 Ronnie Peterson s autem Lotus 72. Při závodu měl všechny kola ztracená - jedno z nich se ztratilo na zatáčce 14, když se jeho auto odrazilo od stromu. A přesto dojel na první místo. Když přijel do cíle, měl na krovu jen tři kola. Závodníci ho přijali jako hrdinu. Dnes to je jedna z nejčastěji citovaných epizod v historii rallye.

Proč byl Philadelphia takový zvláštní?

Philadelphia nebyl závod, který by se dal připravit v laboratoři. Nebyl to návrh na počítači. Byl to přírodní chaos. Trasa byla navržena tak, aby využívala existující silnice, které sloužily místním obyvatelům. To znamenalo, že se mohly objevit praskliny, kameny, závěry od vody nebo dokonce zvířata. V roce 1975 se závod zastavil na 45 minut, protože se na trase objevil medvěd. Závodníci čekali, dokud se neodstěhoval.

Nebyly tu žádné záchranné týmy na každých 500 metrech. Byly tu dvě auta s lékaři a dvě s nářadím. Pokud se ti zlomilo kolo, musel jsi ho vyměnit sám. A pokud se ti zlomilo auto úplně? Měl jsi šanci, že tě někdo najde. V roce 1971 se závodník ztratil na trase 17 hodin, než ho našli. Přežil. A příští rok se vrátil.

Kdo se zúčastňoval?

Philadelphia přilákal největší jména závodního světa. Jackie Stewart, Niki Lauda, Mario Andretti, Jody Scheckter - všichni se tam objevili. Ne proto, že byli na závodě zájemci. Ale proto, že byli zvědaví, jestli to dokážou.

Největší překvapení přišlo v roce 1977, kdy se zúčastnil závodu 22letý nováček z Itálie - Michele Alboreto. Nikdo ho neznal. Dva dny před závodem se mu rozbilo auto. Nechal si ho opravit v místní dílně, kde pracovali lidé, kteří opravovali traktory. V závodu skončil na 4. místě. Příští rok vyhrál Formuli 1. Řekli si: „Když to dokázal na Philadelphia, tak to zvládne v Monze.“

Proč se závod zastavil?

Philadelphia nezemřel kvůli nebezpečí. Zemřel kvůli lidem.

V roce 1980 se město rozhodlo, že chce rozšířit silnici, která byla součástí trasy. Více než 300 místních obyvatel se postavilo proti tomu. Napsali dopisy, pořádali shromáždění, přišli na závod s plakáty: „Nechte nás v klidu.“

Organizátoři se pokusili najít novou trasu. Zkoušeli lesy, hory, pustinu. Žádná trasa nebyla tak náročná, tak krásná, tak pravdivá. A tak se rozhodli: lépe než Philadelphia nic nebude. A proto se závod ukončil.

Co zůstalo po Philadelphia?

Nezůstaly žádné památníky. Nezůstaly žádné závody. Ale zůstaly příběhy.

Dnes se v USA konají rallye, které se snaží odtisknout duch Philadelphia. Závody jako „The Backroads Challenge“ nebo „The Appalachian Run“ používají stejné pravidlo: žádné zábrany, žádné značky, žádné záchrany. Jen auto, člověk a silnice.

Ve Francii se v roce 2022 objevil závod „Les Routes de la Mémoire“, který je přesně navržen podle trasy Philadelphia. Používá stejné zatáčky, stejné stromy, stejné výzvy. A v každém roce se tam objeví někdo, kdo řekne: „Jsem tu proto, že jsem četl příběh o Ronnie Petersonovi.“

Proč je Philadelphia důležitý dnes?

Protože dnes všechno je bezpečné. Všechno je naprogramované. Všechno je o tom, aby se nic nestalo.

Philadelphia bylo o tom, aby se něco stalo. O tom, aby člověk překonal sebe. O tom, že auto není jen stroj. Je to nástroj, který ti umožní projít krajem, který nikdo jiný neviděl. A že někdy je nebezpečí největší formou svobody.

Dnes, když vidíte, jak někdo řídí auto na závodech, kde je každá zatáčka naplánovaná na milimetr, a když vidíte, jak se všechno odehrává pod kontrolou, tak si vzpomeňte na Philadelphia. Tam se neříkalo: „Jak to udělat bezpečně?“ Tam se říkalo: „Jak to udělat?“

Je Philadelphia stále živý?

Ano. Jen ne na silnici.

Je živý v knihách, které se prodávají i v Česku. Je živý v dokumentech, které se přehrávají na YouTube. Je živý v těch, kteří si koupí staré auto, naplní ho benzínem a vyjedou do lesa jen proto, aby zkusili, jak se cítí, když nevíš, co je za následující zatáčkou.

Největší příznivci Philadelphia nejsou v Pensylvánii. Jsou v Brně, v Praze, v Ostravě. Jsou to lidé, kteří si přečetli příběh a řekli si: „To bych chtěl zkusit.“