Co je to počva a proč je důležitá v motoristických sportech?

Co je to počva? Nejde o zemědělskou půdu, ani o klasický povrch silnice. V motoristických sportech je počva to, co rozhoduje o tom, zda auto zůstane na cestě, nebo se otočí o 180 stupňů. Je to ten tenký, ale kritický kontakt mezi pneumatikou a tím, co je pod ní. A v rallye, krosu nebo driftu je počva důležitější než výkon motoru.

Počva není jen povrch

Když říkáte „počva“, většina lidí si představí hlínu, štěrk nebo sníh. Ale ve světě motoristických sportů je to mnohem složitější. Počva je kombinace fyzikálních vlastností povrchu - jeho přilnavosti, tvrdosti, vlhkosti, struktury a i teploty. Například na suché asfaltové silnici je počva vysoká, ale na mokrém asfaltu klesá o 40-60 %. Na štěrku se přilnavost mění každých pár metrů, protože se kameny posouvají pod pneumatikou. Na ledu je počva tak nízká, že i nejvýkonnější rallye auto se může chovat jako kousek ledu na kluzké podlaze.

Největší chyba závodníků je myslet, že „počva“ znamená jen „co je pod koly“. To je jako říct, že „výkon“ znamená jen „kolik koní“ - neříká to nic o tom, jak se ta síla přenáší. Počva je přenosová soustava mezi vozidlem a zemí. A když se ta soustava zhroutí, všechno ostatní - motor, převodovka, návěsy - je zbytečné.

Typy počvy v rallye

V evropské rallye se setkáváte s pěti hlavními typy počvy. Každá vyžaduje jiný přístup, jiné pneumatiky a jiné nastavení vozidla.

• Asfalt - nejvyšší přilnavost, ale citlivý na teplotu. Na horkém asfaltu se pneumatiky přehřívají a ztrácejí grip. V Česku se to často stává na závodech jako Barum Rallye, kde se asfalt může zahřát na 60 °C.
• Štěrk - nejčastější typ v evropských rallye. Povrch se mění během závodu - první jízda je čistá, druhá už je pokrytá drobnými kameny a prachem. Na třetí jízdě se vytváří tzv. „rallye line“, kde se kameny zasunou do hloubky a vznikne pevná dráha. Zde je klíčové, aby pneumatiky „vstoupily“ do této vrstvy, ne jen se po ní škrábaly.
• Sníh a led - počva je téměř konstantně nízká, ale přilnavost závisí na typu sněhu. Mokrý sníh má více gripu než suchý. V závodech jako Rallye Finland nebo Rallye Sweden se používají pneumatiky s ocelovými hřebíčky, které se zaryjí do ledu a zvyšují přilnavost o 200-300 %.
• Hlína a bahno - tady je počva závislá na vlhkosti. Suchá hlína je tvrdá a klouzavá, mokrá hlína se chová jako past. V závodech jako Rallye de Portugal se závodníci bojují s tím, že kola se zaboří do bahna a ztrácejí směr. Zde je důležité, aby auto nebylo příliš těžké a aby pneumatiky měly široký profil, aby se „plavaly“ nad bahnem.
• Gravel + asfalt - kombinace, která se často vyskytuje v závodech jako Monte Carlo. Závodníci musí přepínat mezi dvěma úplně odlišnými režimy - zatímco na asfaltu je potřeba jemný dotyk, na štěrku je potřeba agresivní zatáčení a rychlejší reakce.

Co se děje pod pneumatikou?

Když auto jede po štěrku, pneumatika neklouže - ona se „vryje“. Každý závodník ví, že na štěrku je potřeba „držet“ kolo, ne ho točit. Proč? Protože pneumatika neklouže po povrchu, ale vytváří malou dráhu, kde se kameny posouvají a tvoří „přírodní brzdu“. Když se pneumatika pohybuje příliš rychle, kameny se nestihnou přesunout a vznikne „plavání“ - auto ztrácí směr.

Na asfaltu je situace jiná. Tady se pneumatika deformuje a vytváří „contact patch“ - plochu, kde se gumová hmota přilehne k povrchu. Tato plocha může být velká jako dlaně. Když se auto zatáčí, ta plocha se přesouvá a vytváří sílu, která drží auto na cestě. Pokud je počva nízká (např. kvůli oleji nebo prachu), ta plocha se zmenší - a auto začne klouzat.

Největší chyba? Předpokládat, že „větší tlak v pneumatikách“ znamená „větší přilnavost“. Naopak - příliš vysoký tlak zmenšuje kontakt, protože pneumatika se nevyrovná s nerovnostmi povrchu. Na štěrku se používá tlak kolem 1,8-2,0 bar, na asfaltu 2,4-2,8 bar. Na ledu je to dokonce 1,2-1,5 bar - protože potřebujete větší kontaktovou plochu, ne nejvyšší tuhost.

Co říkají závodníci?

Zkušení jezdci popisují počvu jako „živou“ věc. Říkají: „Na štěrku se počva mění každých 50 metrů.“ Nebo: „Když jdeš po asfaltu, který byl omytý deštěm, cítíš to jako „mokrý papír“ pod koly.“

Na závodech jako Rallye Česká republika si jezdci vytvářejí vlastní „počvové mapy“. Nejsou to mapy s výškami, ale s popisy: „Zatáčka 12 - štěrk, první jízda, kameny velké, nebezpečně klouzavý“, nebo „Zatáčka 17 - asfalt, horký, prach, pneumatiky se přehřívají za 30 sekund.“

Tyto informace se předávají mezi týmy. Někdy se na závody vezou i speciální senzory, které měří teplotu povrchu a přilnavost. Ale nejlepší senzor je stále jezdec - jeho ruce, nohy a pocit.

Proč to vůbec důležité?

Když máte auto s 400 koní, ale počva je jen 30 %, tak vlastně máte auto s 120 koněmi. Všechny technické inovace - AWD, DRS, aktivní návěsy - fungují jen tehdy, když je počva dostatečná. Bez ní je auto jen velký kus kovu, který se pohybuje bez smyslu.

Většina lidí si myslí, že rallye je o rychlosti. Ale ve skutečnosti je to o řízení nejistoty. Počva je ta největší nejistota. A kdo ji pozná, ten vyhrává. Ne ten, kdo má nejrychlejší auto. Ten, kdo ví, co se děje pod koly.

Jak se naučit číst počvu?

Není potřeba být profesionál, abyste začali rozumět počvě. Začněte jednoduše:

1. Pozorujte, jak se chovají pneumatiky na různých površích - na mokrém asfaltu, na štěrku, na sněhu.
2. Všimněte si, jak se mění zvuk - na štěrku je to „šust“, na asfaltu „šum“, na ledu „ticho“.
3. Pozorujte, jak se mění výška prachu nebo vody za autem - víc prachu znamená více klouzání.
4. Při jízdě na zemi si všimněte, kdy se auto „přesouvá“ - když začne klouzat, je to příznak, že počva překročila limit.

Nejlepší způsob, jak to pochopit, je sednout si do auta s někým, kdo to umí. Při jízdě se zeptejte: „Co se děje pod koly?“ Většina zkušených jezdců ráda odpoví. Ne proto, že jsou tajemní, ale protože počva je něco, co se nevejde do návodu - jen do zkušenosti.

Co se stane, když se počva změní?

Ve velkých závodech se často stává, že počva změní během několika minut. Například - ráno byl štěrk suchý a klouzavý, v poledne ho promokl déšť a změnil se v bahno. Nebo - po závodu na asfaltu přijede nákladní auto a přenese olej na dráhu. To se stává často na závodech s veřejnými silnicemi.

Tady se ukazuje rozdíl mezi závodníkem a běžným řidičem. Běžný řidič zpomalí. Závodník změní styl jízdy. Změní tlak v pneumatikách, změní nastavení návěsů, změní způsob, jakým se dotýká plynu a brzdy. To je počva - není to jen povrch. Je to výzva, která se mění každou sekundu.

Závěr: Počva je tajemství

Počva není něco, co se dá změřit přístrojem. Není to specifikace, kterou najdete v technickém listu. Je to tajemství, které se naučíte jen tím, že jste na ní jezdili. A když ji poznáte, už nikdy nebudete řídit jako předtím.

Nejde o to, kolik koní máte. Nejde o to, jak rychle můžete zrychlit. Nejde o to, jak daleko se můžete dostat. Nejde o to, kolik peněz jste utratili za auto.

Nejde o nic jiného než o ten tenký, neviditelný, neustále se měnící kontakt mezi koly a zemí. A to je počva.